Jak voní domov? Nedělní svíčkovou, chtělo by se odpovědět. Nebo snad bábovkou či vánočním cukrovím? Čím déle přemýšlíme, tím více dojmů se nám začne vybavovat. Někdy voní mrazivou nocí a vrzajícím sněhem pod nohama, jindy rozpáleným borovým lesem uprostřed léta, vlhkým podzimním listím při hrabání zahrady, svěžím jarním větrem, který šumí ve větvích. Jak voní domov Václavu Větvičkovi, trpělivému a pozornému cestovateli po vlastech českých i slovenských, se dozvídali posluchači Dobrého jitra na stanici Dvojka Českého rozhlasu 2 – a nyní se o tom dočtou i čtenáři na stránkách této knížky. Určitě voní železnicí a autorovými milovanými mašinkami, ale i silnicemi a cestami, vodou třeboňských rybníků, řeky Cidliny nebo Hamerského potoka. A určitě dojde i na ty vánoční a velikonoční vůně – byť Vánoce mohou vonět především pravidelnými odjezdy na hory a Velikonoce zase vyprávěním o vrbičkách, z nichž se dají či nedají uplést pomlázky.
À propos domov a vlasti české a slovenské: I jim je věnována jedna kapitola – u příležitosti nedožitých 100. narozenin Československa, jak říká sám autor.
